Filip Rob: Doufám, že jednou budeme schopni lupénku nejen léčit, ale i vyléčit
Lupénka je na první pohled rozeznatelné onemocnění kůže. Psoriáza, jak se jí také jinak říká, ale ovlivňuje
i orgány v našem těle, a dokonce souvisí se závažnými psychosociálními dopady. Nemoc provázejí mimo jiné pocity studu nebo viny, deprese či zvýšená míra stresu. Jak lupénka vzniká a co vše v těle ovlivňuje, jsme si povídali s přednostou Dermatovenerologické kliniky Fakultní nemocnice Bulovka doc. MUDr. Filipem Robem, Ph.D.
V České republice trápí lupénka zhruba 200 tisíc lidí. Z časového hlediska lidé s touto diagnózou přibývají, nebo se spíše zlepšilo diagnostikování této nemoci?
Podíl pacientů s lupénkou roste, ale je to dáno několika faktory. Zaprvé diagnostika je lepší a lidé o tomto onemocnění více vědí, takže jakmile se objeví první projevy, nenechají je být a začnou s nimi hned něco dělat. Pak se samozřejmě jedná o „civilizační chorobu imunitně podmíněnou“, takže obecně v civilizovanější části světa počet těchto nemocných roste.
Diagnostika se zlepšila, jak jste zmínil. Mám okolo sebe ale lidi, kteří mají lupénku ve velmi mírné formě a v podstatě ji nijak neřeší. V jaké fázi onemocnění je už čas navštívit lékaře?
Je to velmi individuální. Lupénku diagnostikujeme klinicky. Když si nejsme jistí, můžeme si vzít vzorek kůže, abychom si diagnózu potvrdili, ale u 95 % pacientů není potřeba toto vyšetření provádět, protože klinický nález je jasný. Kdy nemoc řešit? Asi ve chvíli, kdy mi začíná vadit. Existují lidé, kteří mají lupénku minimální, například na loktech, a celý život jim nevadí a neřeší ji. Jsou ale lidé, kteří mohou už tento jev na kůži považovat za výrazný rozdíl. Když už je pak lupénka rozsáhlá, tak přináší další zdravotní rizika pro pacienta. Proto doporučujeme léčbu zahájit vždy co nejdříve. Jen u mírného rozsahu záleží na tom, co je pro pacienta méně zatěžující. Jestli se snažit lupénky zbavit, nebo se s ní smířit.
Lupénka je genetické onemocnění. Pokud ho v rodině nemám, mohu být víceméně v klidu, že ho nedostanu?
Můžete být klidnější, ne úplně v klidu. (úsměv) Abyste lupénku mohla dostat, musíte mít nějakou genetickou predispozici, tzn. někdo z nás má zakódováno, že lupénku může dostat, a někdo ne. Kdo ji dostat nemůže, tak ji v životě nedostane, protože i když přijde imunitní podnět, nedokáže ji spustit. Ale u pacientů, kteří tu predispozici mají, existuje riziko po celý život. Když například oba rodiče mají lupénku, tak pravděpodobnost, že ji budete mít také, je poměrně vysoká (více než 50 %).
Spoustu onemocnění lze zjistit předem díky vyšetření genetické predispozice (např. rakovina vaječníků, prsu ad.). Nejsou podobné snahy odhalit předem, jestli člověk vlastní geny k rozvoji lupénky?
Co se týče lupénky, je to geneticky velmi heterogenní onemocnění (vrstvení několika různých faktorů, příčinou tedy není jen jeden gen nebo faktor, pozn. red.). Evidujeme pár častějších genů, které jsou u některých skupin pacientů poměrně typické. Zvláště u rodin, kde je vysoký výskyt lupénky. U spousty jiných pacientů ale zase tyto geny přítomny nejsou. Geneticky je to tak velmi složité onemocnění.
Tím pádem je pravděpodobné odhalení předem i finančně hodně náročné a návratnost malá, aby se do něho výzkumná centra pouštěla.
Možná do budoucna něco více odhalíme, ale není to jako u jiných chorob, kde rozhoduje jeden gen nebo pár genů. Na druhou stranu, i když víte, že psoriázu můžete dostat, nic moc s tím nenaděláte. Než tedy vkládat vysoké prostředky do odhalení nemoci, je lepší je investovat do léčby a terapie. Doufám, že jednou budeme schopni lupénku nejen léčit, ale i vyléčit. Nyní sice dokážeme zánětlivý proces lupénky zastavit, ale jak přestaneme lék pacientovi podávat, onemocnění se zpravidla brzy znovu objeví.
Lupénka ovlivňuje i dění v centrálním nervovém systému
Spouštěčů lupénky je spousta. Jedním z nich jsou i hormonální výkyvy. Je pak zajímavé, že ve výskytu lupénky je poměr mezi muži i ženami vyrovnaný, přitom větší hormonální výkyvy zažívají ženy.
U jiných imunitně podmíněných chorob (např. štítná žláza) je predominance u žen vysoká. Ale u lupénky nejsou hormony až tak zásadní. I když se může objevit vlivem hormonálních změn. Například v těhotenství se lupénka vlivem hormonálních změn zlepšuje, naopak následně se může zhoršit. Více ovlivňují průběh lupénky třeba infekce, stres nebo ho mohou ovlivnit i léky.
Jaké léky?
Jednu dobu to vypadalo, že negativní vliv mají první generace betablokátorů. Je ale velmi složité určit jen jednoho viníka. Nemůžeme tedy jednoznačně říci, že po určitém léku dostanete lupénku. Teoreticky ji může způsobit jakýkoli lék. Navíc léky bereme z nějakého důvodu. Spouštěčem tedy může být i léčená nemoc nebo stres s ní spojený.
Život s lupénkou je velmi náročný také z psychického hlediska, o čemž mluvíte i v úvodním videu. Začínáte být i více propojení s psychology či s psychiatry?
Dlouhou dobu se myslelo, že pacienti s lupénkou jsou psychicky alterovaný (alterace znamená „změnu“, v medicíně ve smyslu zhoršení stavu, pozn. red.) hlavně kvůli tomu, že lupénka špatně vypadá. V posledních 10 až 20 letech se ale zjistilo, že tomu tak úplně není. Průzkumy ukázaly, že i chronický zánět, který lupénka způsobuje, nám ovlivňuje fungování centrální nervové soustavy. Není to tedy jen tak, že lidé s lupénkou mají vysoké procento depresí, protože vypadají nehezky, ale reálně jim daný zánět něco v mozku mění a roste riziko deprese. I proto je na řešení psychické pohody u těchto pacientů dáván velký důraz. Prevalence úzkostí a depresí je u pacientů obzvlášť se závažnou lupénkou velmi vysoká.
Jak taková prevence probíhá?
V dermatologii předkládáme pacientům různé dotazníky na úzkost, kvalitu života, deprese a pacienti vykazují známky a mnohdy spoustu těchto jevů podchytíme spíše díky dotazníkům než klinicky. Přece jen jsme dermatologové a ne psychiatři a je velmi těžké diagnostikovat pacienta celkově během 15minutové návštěvy. Pokud indikujeme známky psychické úzkosti, tak pacienty odesíláme na další vyšetření k odborníkům, případně na speciální terapeutické skupiny. Rozhodně je důležité řešit pacienta celkově, proč má další potíže, než se jen soustředit na fleky na kůži.
Lupénka a obezita
Vedle psychiky je vážným rizikem i obezita. Je to tak, že obéznější lidé mají horší průběh lupénky, nebo obezita sama o sobě může být jejím spouštěčem?
Má to dvě stránky. Jednou stránkou je samotná obezita, kdy obézní člověk zvyšuje riziko, že se lupénka objeví, pokud k ní má genetické predispozice. Tuková tkáň totiž funguje prozánětlivě a tím má tělo tendenci spustit další zánět. Druhá stránka je, že čím jsou pacienti obéznější, tím je lupénka obecně horší. Několik studií dokládá, že když pacient zhubl, aniž by se měnila léčba, vedlo to k výraznému zlepšení lupénky. Je potřeba i říct, že pacienti nejsou jen „tlustí“, protože si za to mohou sami. Opět kvůli chronickému zánětu je tělo nastaveno „k neustálému boji a stresu“ a z toho důvodu se snaží střádat a střádat. Tělo si uchovává více živin, než by si běžně uchovávalo. Proto lidé s lupénkou mají větší sklony k obezitě.
Existují i studie dokazující, že člověk dodržující zdravější způsob života, hubený a fit by lupénku i s geny vůbec nedostal nebo by se projevila později? Nebo by lupénka zůstala jen ve velmi mírné fázi?
Na tuto otázku stále nemáme zcela jednoznačnou odpověď. Možnost toho, že nemoc propukne, dokáže styl života pravděpodobně snížit. Nedokážeme to ale jednoznačně kvantifikovat. To byste musela mít jednovaječná dvojčata, jedno poslat někam odpočívat na pláž na Havaj a druhé nechat tvrdě pracovat ve ztížených podmínkách a pozorovat, kdy se u nich lupénka projeví. (smích) Byla by to zajímavá studie, ale reálně neproveditelná. Dodržovat zdravou životosprávu ale určitě smysl má, protože všechny negativní faktory jako kouření, stres, obezita, nadváha zvyšují riziko vzniku lupénky. Pokud se tedy o sebe člověk stará, má vyšší šanci, že lupénka třeba nepropukne, nebo později.
Autor: Pavlína Zítková
Zdroj: nasezdravotnictvi.cz, 19. prosince 2022